Když zpívám, je mi krásně. Mám ráda cítit, jak se moje tělo rozvibrovává, i to mrazení v zádech, když se spojím v hudbě s dalšími lidmi. 

Můj hlas je pro mě průvodcem i cestou, jak být v kontaktu se sebou samotnou, jak se o sebe opřít. Jak o sebe pečovat.

Zpěv je mojí součástí, co si pamatuju. V dětství jsem navštěvovala ZUŠ, sbor, hodiny kytary. Bylo to mojí přirozeností. V dospívání jsem hudbu na chvíli opustila, ale na prahu dospělosti jsem v sobě touhu zpívat vzkřísila a znovu se ke zpěvu vrátila. Začala jsem navštěvovat soukromé hodiny a pěvecké workshopy i vystupovat s kapelami (jazz, folk, pop). Už ve mně bylo něco, co mi nedovolilo tuhle cestu znovu opustit. Zpěv se stal součástí mých každodenních rituálů, objevila jsem v sobě jemnost i disciplínu a posouvala se dál.

Zároveň jsem zjistila, jak moc je hlas propojen s mým prožíváním (proto ta jemnost) a pomalu jsem začala měnit svůj postoj k tomu, co vlastně znamená zpívat a k čemu svůj hlas mám.

Postupně jsem začala mít chuť tohle všechno posílat dál, a tak jsem začala lidi provázet na LáZnění. Tam je mým přáním tvořit pro zúčastněné prostor, kde může každý svůj hlas objevovat bez nároku na výkon, v laskavosti a bezpečí. 

Paralelně jsem rozvíjela svou tvořivou stránku. Píšu písničky, které nechávám ožít spolu se svou kapelou. V roce 2024 jsme pokřtili album Měkko. Nedlouho nato jsem nastoupila na mateřskou. Inspirace ke mně nicméně chodí i během péče o dítko a v současné době se s kapelou zase vracíme ke koncertování a pokračujeme ve společném tvoření.